18. června 2015

Ostrůvek Barra: Jak jsem si zaletěl na pláž. A to doslova.

Tento výlet jsem původně neměl vůbec v plánu. Vlastně jsem ani netušil, že nějaký ostrůvek Barra existuje. Jenže jak už to tak někdy bývá, z těch nejméně plánovaných věcí se vyklube krásný zážitek, a tak tomu bylo i v případě mého výletu na Barru. A proč jsem na ni vlastně vyrazil? Chtěl jsem si prostě zaletět na pláž. A to naprosto doslova. Tím hlavním důvodem mé návštěvy byl zážitek v podobě přistání letadla na pláži. Jedná se totiž o jediné místo na světě, kde jako letiště pro pravidelnou leteckou linku slouží písčitá pláž!

Jak už jsem zmínil, původně jsem návštěvu Barry vůbec neplánoval. Chtěl jsem jen využít další z řady levných letenek Wizz Airu z nedalekých Katovic a navštívit Glasgow a Edinburgh. Na konci listopadu 2014 jsem si tedy za devět stovek koupil zpáteční letenku Katovice – Glasgow na březen 2015, abych si mohl během čtyř dnů zmíněná skotská města projít. Jenže když jsem o pár dnů později při prohlížení letenkových serverů narazil na možnost zaletět si na Barru, věděl jsem, že tohle si prostě nemůžu nechat ujít!

Rychlá navigace:
1. Barra – základní údaje
2. Itinerář celé cesty
3. Let na Barru
4. Jde se na přistání
5. Nejsem žádná bábovka, ostrov obejdu pěšky
6. Castlebay – hlavní sídlo ostrova
7. Procházka po Vatersay
8. Jak jsem neviděl polární záři
9. Letí se domů aneb certifikát, razítko a gloriola
10. PŘEHLED NĚKTERÝCH NÁKLADŮ

Barra – základní údaje

Ostrůvek Barra (občas v angličtině psaný plným názvem Isle of Barra, ve skotské gaelštině pak Barraigh / Eilean Bharraigh) leží ve Vnějších Hebridách na západ od Skotska a je druhým nejjižnějším obydleným ostrovem tohoto souostroví po ostrově Vatersay, se kterým je spojen náspem. Zdrobnělina „ostrůvek“ je tady skutečně na místě, protože tento kousek země vystupující nad vodní hladinu mezi Atlantským oceánem a Hebridským mořem má plochu zhruba jen 60 kilometrů čtverečních a žije na něm méně než 1200 obyvatel.

Pro běžného člověka není vlastně Barra ničím extra zajímavá. Ale pokud máte rádi létání a neobvyklé destinace, rozhodně nesmí na vašem „to visit listu“ chybět. No uznejte, když je nějaké místo v něčem jediné na světě, určitě stojí za to jej navštívit.

Navíc je Barra pro nás z Česka relativně dobře dostupná. Pokud nejste z východní části republiky, abyste si do Glasgow jako já zaletěli extra levně z Katovic, můžete využít o něco dražší přímou linku Jet2 z Prahy, nebo si třeba zaletět z Prahy do Edinburghu EasyJetem či nově zavedenou linku ČSA a do Glasgow se následně přesunout autobusem.

Palubní vstupenka pro let na Barru

Jelikož na ostrůvku Barra plní funkci letiště pláž, ovlivňuje časy letů do velké míry příroda. Přistávat a vzlétat se totiž může pouze za odlivu. Proto se časy příletů a odletů v některých dnech liší, s čímž je třeba počítat při vyhledávání navazujících letů.


Itinerář celé cesty

Umístění ostrůvku Barra v rámci Spojeného království
Jelikož tento článek je věnován hlavně ostrůvku Barra, návštěvu Glasgow a Edinburghu detailně popisovat nebudu – jen stručně uvedu itinerář cesty.

Ve středu 11. března s batohem (tedy v terminologii Wizz Airu bezplatným malým příručním zavazadlem) vyrážím na letiště do Katovic. Jedu autem a jako obvykle využívám směšně levného parkování na parkovišti P1 přímo před terminálem, kde mohou auta s českou a slovenskou SPZ parkovat s 90% slevou (při odjezdu nakonec platím za týden parkování 14 zlotých, tedy zhruba 94 Kč).

V 18:00 nasedám na let do Glasgow, kam přilétám v 19:50. Letištním autobusem jedu do města a mířím na hotel. Čtvrtek a pátek trávím v Glasgow a v pátek večer se přesouvám Megabusem do Edinburghu. Autobusy jezdí celý den prakticky každých 15 minut a cesta trvá hodinu a čtvrt. Jízdenku jsem si koupil už v lednu online (megabus.com) za 1 libru (plus 25 pencí za rezervační poplatek), takže za nějakých 47 Kč.

Sobotu a neděli trávím v Edinburghu a v neděli večer se přesouvám opět Megabusem za stejnou cenu zpět do Glasgow. Jelikož mi pondělní let na Barru odlétá v 8:50 ráno, z neděle na pondělí přespávám v hotelu Holiday Inn na letišti. Noc normálně stojí 2300 Kč, ale díky kreditům získaným pomocí promo kódů v aplikaci Hotel Tonight mě noc vyjde na 95 Kč. Samé lepší částky. ;)


Let na Barru

V pondělí ráno už se těším na letiště a hlavně na následující zážitek. Na check-inu dostávám palubní lístek se sedadlem 3A. S úsměvem si říkám, jestli to náhodou nebude poslední řada. :) Cestou prosklenou letištní chodbou vyhlížím na ploše „své“ letadlo. Je mi jasné, že tentokrát bude moje to nejmenší ze všech.

Letadlo společnosti Flybe (lety na Barru pro ni operuje Loganair) před odletem z letiště Glasgow

U malé odletové brány kdesi v koutku letiště je to zvláštní pocit. Nevidíte tady hromadu cestujících jako při valné většině letů. Čeká nás tady snad osm. A zdá se, že turista jsem jediný. Chvíli před odletem nás personál vede k letadlu. No, spíš k letadélku. Na této trase létá dvoumotorový stroj de Havilland Canada DHC-6 Twin Otter s kapacitou 19 míst. Větší letadla by tuto linku ani létat nemohla, protože by se při přistání na ostrově Barra zabořila do písku.

Po vyklopených schůdcích nastupuji na palubu. Pozor na hlavu. Shrbený ve stísněném prostoru kabiny dělám pár kroků a usedám na své místo. Moc místa v letadle není, ale vadí mi to jen pramálo. Batoh zasouvám pod jedno ze sedadel před sebou a v ruce už držím nastražený foťák a GoPro. Piloti nechávají závěs do kokpitu po celou dobu roztažený, takže můžu sledovat jejich předletové přípravy a později i práci během letu.

Interiér letadla de Havilland Canada DHC-6 Twin Otter při pohledu od kokpitu

Za chvíli už jsme ve vzduchu a čeká nás 70minutový let. Pod sebou sleduju krásné skotské ostrovy se skalnatými vrcholky, na kterých ještě sem tam zůstávají poslední zbytky sněhu. Naopak podél pobřeží se mnohde táhnou krásné bělostné písčité pláže, které omývají místy až karibsky tyrkysové vody Atlantiku. Být o trochu slunečněji, těžko byste hádali, že se pohybujete nad ostrovy patřícími Skotsku.

Přelet nad jedním ze skotských ostrovů


Jde se na přistání

Začínáme pomalu klesat na přistání. Začínám rychle uvažovat, jestli budu fotit nebo natáčet. Zkusím oboje. Krčím se u malého okénka, v jedné ruce GoPro, v druhé zrcadlovku a točím i fotím najednou. Přece jen, pokus budu mít jen jeden, tak snad něco z toho vyjde. Přichází poslední zatáčka nad severním cípem ostrova, přelet nízko nad zemí a lehké dosednutí na velkou písčitou plochu, která byla ještě před pár hodinami pod vodou. Ta se však s odlivem stáhla a na písku jí tak zůstává jen tenká vrstvička. Z okénka vidím přímo na kolo, od kterého voda efektně odstřikuje. Teď už jen dorolujeme směrem ke břehu, na němž stojí malá letištní budova.

Video z mého přistání na letišti Barra (délka 6:26 min)

Pokud jste netrpěliví, přesuňte si video na čas 3:00 min ;)

Vše trvá pouhé dvě minutky od dosednutí a můžeme vystupovat. Ještě požádám piloty, zda mohu nakouknout do kokpitu a udělat si nějakou tu fotku. Žádný problém. K letadlu mezitím přijíždí SUV, do něhož se ze zavazadlového prostoru naloží těch pár kufrů, které si s sebou někteří cestující vzali. Personál nás směruje do letištní budovy, ale ochotně a s úsměvem mi umožní pořídit pár fotografií u letadla. Vědí, že je to pro mnohé přilétající turisty (a dnes tedy jen pro mě) vzácný zážitek.

Kokpit letadla de Havilland Canada DHC-6 Twin Otter

Do letištní budovy, kterou vlastně tvoří jeden menší dům propojený s hasičskou zbrojnicí a malou věží, se vchází přes kancelář. Uvnitř se pak nachází jeden větší prostor se stoly a židlemi, který slouží zároveň jako čekárna i jakási malá restaurace. Najdete tady pult, kde si můžete objednat občerstvení při čekání na letadlo a další pult sloužící jako přepážka pro odbavení. Dívám se na pár vystavených suvenýrů a taky na nástěnku s různými informacemi. A dobře dělám. Na jednom z papírů se totiž píše, že si za 5 liber můžete nechat vystavit certifikát o přistání. Skvělý nápad. Hned se na certifikát ptám, že bych o něj měl zájem. Zaměstnankyně letiště si napíše moje jméno na kousek papíru a domlouváme se, že mi jej připraví a až budu za dva dny odlétat, tak jej tady na letišti budu mít nachystaný.

Interiér letištní budovy – čekárna a restaurace v jednom. Vpředu přepážka pro odbavení, vpravo kancelář Security, přes kterou se jde na přistávací plochu.


Nejsem žádná bábovka, ostrov obejdu pěšky

Pak už vycházím ven a fotím si tohle malé letišťátko a taky ještě letadlo, s nímž jsem přiletěl. Za pár minut se zase zvedne na cestu zpátky do Glasgow, tak čekám s kamerou ještě na odlet. Rozjezd trvá pouhých 12 sekund a za chvilku je pryč. Další přiletí až zítra. Já se pomalu sbírám a vydávám se pěšky na cestu do Castlebay, kde mám ubytování. Z letiště se dá jet autobusem, který zajišťuje dopravu po ostrově, ale nechávám jej odjet. Stejně tak jsem si nevyřizoval půjčení auta – běžnou půjčovnu tady nenajdete. Na internetu se dá pouze najít telefonní číslo na některého z místních obyvatel, který pronájem auta nabízí. Ale vzhledem k tomu, že ostrov má po silnici kolem dokola asi 30 kilometrů, autem bych ho celý projel asi tak za půl hodiny. Díky příznivé předpovědi počasí jsem se tedy už doma rozhodl, že ostrov projdu takzvaně po svých.

Když je letiště aktivní (očekává se přílet/odlet), je na pláž vstup zakázán. Jakmile žádný let není v plánu, využívají místní lidé pláž ke sběru mušlí (ke konzumaci). Pro řadu lidí se jedná o hlavní zdroj obživy.

Při troše představivosti by se dalo říci, že ostrov má tvar kruhu s kopcovitou centrální částí. Podél pobřeží kolem celého ostrova pak vede silnice, která má zhruba 30 km. Letiště se nachází na severu ostrova, hlavní sídlo jménem Castlebay, kde mám ubytování, pak na úplném jihu. Mám před sebou tedy 15kilometrovou cestu. Je nějakých 11 hodin dopoledne, sluníčko svítí, je zhruba 10 °C, počasí mi vyšlo úžasně. Co víc si můžu přát. I díky sluníčku všechno vypadá tak krásně fotogenicky. Foťák prakticky nepouštím z ruky a neustále cvakám. Měl bych se krotit. Kdo ty fotky pak doma bude probírat? Ale nejde to. Nádherná krajina, krásné domky, pasoucí se ovce, hezké zálivy, malebné kopečky... Když po čtyřech hodinách přicházím do Castlebay, ukazatel na displeji ukazuje nějakých 300 snímků.

Krajina na ostrůvku Barra je opravdu vděčným objektem pro fotoaparát


Castlebay – hlavní sídlo ostrova

Castlebay je vlastně taková větší vesnice, které dominuje hrad Kisimul stojící uprostřed zálivu. Podle něj také má své jméno. Castlebay také slouží jako hlavní přístav, odkud jezdí trajekty na skotskou „pevninu“. Dále je v Castlebay pár hotelů/možností ubytování, restaurace, obchůdky, pošta a turistické informační centrum, kam jsem měl namířeno, ale bylo prázdné. Přes skleněné dveře vidím vyklizené police a na zemi za dveřmi hromádku došlé pošty. Je pravda, že sezóna na ostrově začíná až v dubnu nebo spíše ještě později. Až od dubna se také dá dostat loďkou k hradu Kisimul. V létě je na ostrově celkově určitě živěji.

Při příchodu do Castlebay je v zálivu vidět jeho dominanta – hrad Kisimul

Procházím dál přes Castlebay, kolem sportovního centra s plaveckým bazénem, malého domu s cedulí označující pobočku „University of the Highlands and Islands“ a také relativně nově (2009) vybudovaného supermarketu. Za další zátokou už mám „svůj“ penzion, Bayview Guest House.

Můj pokoj v rodinném penzionku Bayview Guest House

Výhled z pokoje – název Bayview je tady rozhodně na místě

Ubytování jsem objednával e-mailem a na dvě noci mě stálo 80 GBP (35 GBP za osobu a noc + příplatek 5 GBP/noc za obsazení pokoje pouze 1 osobou). Žádná láce to tedy není, ale mimo sezónu ještě nebyl takový výběr ubytování. Na ostrově je dokonce i hostel, který leží na pláži na západním pobřeží ostrova, nějakých 45 minut chůze od Castlebay, ale i ten je otevřen až během letní sezóny.

,,Vítejte na Vnějších Hebridách“ – tak vítá cedule u přístavu připlouvající návštěvníky

Večer se vydávám do centra Castlebay na večeři. V restauraci hotelu Castlebay si dávám vynikající krémovou polévku, smažené plody moře a místní točené pivo. Idylka. V restauraci jsme všeho všudy čtyři. Já a tři Skotové, kteří, jak se dozvídám, jsou na ostrově pracovně. Dva opravují něco v přístavu, třetí, mladší než já, dělá se solárními panely a na Barru jezdí pravidelně několikrát do roka. Fajn si povídáme, i když musím uznat, že mi jejich angličtina dělá problémy a někdy musím zapojovat dost představivosti, abych jim vůbec porozuměl. Přestože se angličtinou živím, preferuju její americkou variantu, takže s místním dialektem se docela peru. Nutno podotknout, že v Glasgow to bylo ještě horší. Nicméně to nejdůležitější – let’s go to the bar next door – jsem rozuměl dobře, a tak zbytek večera trávíme vedle v prakticky prázdné hospodě u dobrého piva. Když dva místní chlápci vytáhnou akordeon a začnou hrát chytlavé skotské melodie, říkám si, že tenhle výlet prostě nemůže být povedenější.

Pohodový večer v místní hospůdce za doprovodu klasických skotských melodií na akordeonu


Procházka po Vatersay

Druhý den se vydávám z Castlebay dále na jih na ostrov Vatersay, který je s Barrou propojen náspem.  Právě na Vatersay jsou nejkrásnější pláže, ale ještě než k nim dojdu, čeká mě jedna hodně zajímavá zastávka – v místě, kde v roce 1944 havarovalo americké vojenské letadlo typu Catalina. Tři členové posádky zde zahynuli, šest jich přežilo. A v místě havárie není jen památník, ale dokonce zde již více než 70 let leží několik trosek letadla, bez jakýchkoli zábran nebo varovných cedulí. Na těchto ostrovech, kde se zřídka zamykají domy či auta, to prostě není potřeba. A tak se můžete na trosky zblízka podívat – leží jen pár metrů od silnice ve svahu směrem k mořskému pobřeží.

Místo havárie letadla typu Catalina v roce 1944

Po krátké zastávce u trosek letadla pokračuji dál do hlavní části Vatersay, až přicházím k již zmiňovaným nádherným písčitým plážím. Připadalo mi neuvěřitelné, jak krásné pláže mohou být v zemi, jako je Skotsko. Nebýt nižších teplot, mohly by směle konkurovat snad i plážím na Havaji, odkud jsme se s Veru v únoru vrátili. Sedám si do trávy a dlouhé minuty se kochám tím pohledem. Ani se mi nechce dál.

Jedna z pláží na ostrově Vatersay

Vedle jedné z pláží stojí částečně v písku zasypaný pomník připomínající ztroskotání lodi s emigranty mířící z Liverpoolu do Quebecu. Stalo se tak v roce 1853 a utonuly zde tři čtvrtiny posádky – přibližně 350 mužů, žen i dětí. Jejich těla pak byla pohřbena právě u této pláže. Mají krásné místo k odpočinku, jen co je pravda.

Pomník připomínající ztroskotání lodi s emigranty v 19. století

Od pláží pokračuji dál po zvlněné krajině Vatersay, kde se ke mně připojuje místní pes, který mě snad dvě hodinky doprovází. Až je mi jej líto, když jej musím odhánět, když se obracím na cestu ,,domů“. Jinak by se mnou došel snad až zpátky do Castlebay. S dalšími 15 kilometry v nohách přicházím do penzionu chvíli před západem slunce.

Můj dočasný společník na ostrově Vatersay


Jak jsem neviděl polární záři

Když si na pokoji na internetu všímám, že web AuroraWatch UK hlásí zvýšenou geomagnetickou aktivitu, je mi jasné, že den ještě nekončí, protože tu noc mají nastat ideální podmínky pro sledování polární záře. A taky se tak děje. Byl to ten den, kdy byla záře dobře viditelná i z Česka. Bohužel Castlebay je na jihu ostrova a výhledu na sever brání nejvyšší vrcholek ostrova Barra, Heaval. A jelikož nemám k dispozici auto ani kolo, vím, že najít vhodné místo pro sledování polární záře bez světelného znečištění bude těžké. Zkouším vyrazit po silnici podél západního pobřeží na místo, odkud tuším, že by něco mohlo jít vidět. Jdu asi hodinu, místy úplnou tmou, a mým jediným vodítkem je asfaltová silnice a sem tam nějaká světla u domů. Svítím si mobilem a občas projede i nějaké auto. Pár řidičů si určitě muselo klepat na čelo, co to tam jde v té tmě pěšky za blázna.

Zapadající slunce nad ostrovem Vatersay

Bohužel místo, které jsem si na Google mapách vytipoval, není ideální – směrem na sever jsou vidět světla pouličních lamp a obzor tak není čistý. Přesto si u cesty sedám na svodidla, hraju si s foťákem a čekám, jestli přece jen nebude záře tak silná, že by byla vidět i při ne úplně čisté obloze. Bohužel se nedaří, a tak se po dvou hodinách zvedám a vyrážím na stezku odvahy směrem zpátky. Když pak v noci na internetu sleduji stále přibývající úžasné fotky polární záře pořízené například z nedalekého ostrova Skye, ale i z jiných částí severní Evropy, říkám si, jaký jsem měl pech. Ještě že už jsem měl to štěstí a polární záři kdysi viděl na Islandu. Být tohle moje první šance, asi bych byl pořádně zklamaný.

Hrátky s foťákem při čekání na polární záři


Letí se domů aneb certifikát, razítko a gloriola

Třetí den, posilněn tradiční skotskou snídaní, dopoledne vycházím směr letiště. Čeká mě posledních zhruba 15 kilometrů – tentokrát to beru po západní straně ostrova. Podle plánu po nějakých čtyřech hodinách přicházím na letiště a vyzvedávám si certifikát o přistání. Když se u přepážky odbavuji na let a předkládám pas, dostávám dotaz, zda chci i razítko do pasu. Samozřejmě neváhám a s radostí přijímám tenhle ,,suvenýr“. Taková maličkost a jak dokáže potěšit.

Certifikát o přistání na pláži

Razítko k přistání na pláži v cestovním pasu

O pár desítek minut později už opět nasedám do malého letadélka a míříme na Glasgow. Během letu si prohlížím fotky na displeji foťáku a užívám si hezkých pocitů z povedeného výletu. Do přistání chybí nějakých 15 minut, tak se pomalu chystám foťák sbalit. Jen letmo kouknu z okna a v tu chvíli jsem rád, že mám foťák stále v ruce. Rychle reaguji a ještě jednou jej používám. Na ojedinělých mracích pod námi je totiž krásně vidět vcelku vzácný optický jev – takzvaná gloriola, tedy jakási kruhová duha okolo vrhaného stínu letadla. Že by mi někdo chtěl vynahradit tu polární záři? :) Ať tak či tak – krásná tečka za tímhle nevšedním výletem!

Celkem vzácný optický jev zvaný gloriola

Po přistání v Glasgow už jen čekám na let Wizz Airu do Katovic, kde přistávám před půlnocí, sedám do auta a za hodinku jsem doma v Ostravě.


PŘEHLED NĚKTERÝCH NÁKLADŮ

Termín celé cesty 11.–18.3.2015, z toho ostrov Barra 16.–18.3.2015

Letenka KTW-GLA-KTW (Wizz Air)
- kupováno 25.11.2014
880 Kč
Letenka GLA-BRR-GLA (Flybe)
- kupováno 1.12.2014
2 928 Kč
Glasgow Shuttle – autobus z letiště do centra a zpět
(9 GBP)
358 Kč
ubytování Glasgow – Sandyford Lodge (2 noci)
(65 GBP)
2 500 Kč
Megabus Glasgow-Edinburgh
(1 GBP + 0,25 GBP poplatek za platbu)
47 Kč
ubytování Edinburgh – Ashgrove House Hotel (2 noci)
(79 GBP)
3 028 Kč
Megabus Edinburgh-Glasgow
(1 GBP + 0,25 GBP poplatek za platbu)
47 Kč
ubytování Glasgow – Holiday Inn Express Glasgow Airport
(sleva za kredity HotelTonight)
95 Kč
ubytování Barra – Bayview Guest House (2 noci)
(80 GBP)
3 066 Kč
parkovné – letiště v Katovicích95 Kč

Ušetřit by se dalo určitě na ubytováních v Glasgow a Edinburghu – jelikož jsem si bral s sebou práci, objednával jsem si odpovídající ubytování. Jinak lze samozřejmě bydlet například v hostelích.

KOMPLETNÍ FOTOGALERII Z BARRY NAJDETE NA NAŠEM FACEBOOKU NEBO NA FLICKRU



7 komentářů:

  1. To je úžasné! O něčem takovém jsem neměla ani tušení... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsme na tom stejně – já než jsem kupoval letenky taky ne :)

      Vymazat
  2. Nádherný zážitek. Skotsko je jedno z nejkrásnějších míst, kde jsem byl v životě (a málo toho nebylo :-) a tohle letiště je také jedno z mých životních to-do.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Celkově ten sever Evropy je moc hezký a tohle jsem si vážně užil. Jak vše kolem toho letu, tak potom i ten klid na ostrově. Dva dny jsem tam chodil úplně sám, pěkná oddechovka :)

      Vymazat
  3. Co mi to jen připomíná :) Jinak to jde udělat dráž, my se rozhodně nedostali na tyhle ceny..
    https://www.youtube.com/watch?v=auRT-0ONePo

    Shetlandy jsou taky supr!

    Bugr

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fajn video, díky za odkaz! ;) O tom, že Shetlandy jsou taky supr, není pochyb. Uvidíme, jestli se i tam někdy koukneme. :)

      Vymazat
  4. Tvé články mě vždycky tak nabudí na cestování! Děkuji za opět krásný a zážitků nabitý článek!

    OdpovědětVymazat